Odhalená skutečnost

Viděl jsem mnoho vojáků, jak sestupovali z vrcholu na všechny úrovně, aby ulehčili těm, kdo hájili pravdy. Jak přicházeli, každá úroveň začala zářit slávou, kterou přinášeli. Brzy začala celá hora zářit slávou, která oslepovala supy a démony. Za chvíli tu bylo tolik slávy, že jsem se na hoře cítil jako v zahradě.
Jakmile jsem byl znovu v Jeho přítomnosti, začal jsem děkovat a chválit Ho. Bylo těžké ovládnout slávu a emoce, které vycházely z mého nejhlubšího nitra. Začalo to být tak intenzivní, že jsem přestal. Moudrost stála vedle mne. Položila ruku na mé rameno a řekla: "Vešel jsi do Jeho bran s děkováním a na Jeho nádvoří s chvalami."
"Ale to bylo tak skutečné! Cítil jsem se, jakobych tam byl znovu!" vykřikl jsem.
"Byl jsi tam," odpověděla Moudrost. "To se teď nestalo reálnější než dříve, to ty jsi se stal skutečnější. Tak jako řekl Pán lotrovi na kříži DNES budeš se mnou v ráji, můžeš vstoupit do ráje kdykoliv. Pán, Jeho ráj a tato hora, všechno zůstává v tobě, protože On je v tobě. Ale to, co jsi předtím okoušel, se teď stalo pro tebe skutečností, protože jsi vystoupil na horu. Důvod, proč mne můžeš vidět a ostatní ne, není to, že jsi vstoupil někam, kde přebývám. Je to ta realita, kterou znali proroci a která jim dodávala velkou smělost, i když stáli sami proti armádám.


Smrtelná léčka

Pak jsem se díval dolů na masakr a na pomalu ustupující nepřátelskou armádu. Za mnou stále více slavných bojovníků obsazovalo svá místa na hoře. Věděl jsem, že je jich teď dost, aby zaútočili a zničili, co zbývalo z nepřátelské armády. "Ještě ne," řekla Moudrost. "Podívej se támhle." Podíval jsem se, kam ukazovala, ale sláva, která vyzařovala z mé zbroje tak oslňovala moje oči, že jsem nic neviděl. Pak jsem v údolí nejasně zahlédl nějaký pohyb.
Nemohl jsem nic rozeznat. Požádal jsem Moudrost, aby mi dala něco, čím bych si přikryl zbroj, abych lépe viděl. Podala mi omšelý kabát. "Co je to?" ptal jsem se tak trochu uražený jeho všedností. "To je Pokora," řekla Moudrost. "Bez toho nikdy dobře neuvidíš." Váhavě jsem si ho oblékl a najednou jsem mohl vidět mnoho věcí, které jsem předtím neviděl. Podíval jsem se do údolí na pohyb, který jsem předtím zahlédl. K mému úžasu tam byl celý prapor nepřátelské hordy, který čekal v záloze, až někdo přijde z hory.
"Co je to za armádu?" zeptal jsem se. "A jak mohla z bitvy vyjít neporušená?"
"To je Pýcha," vysvětlovala Moudrost. "Nepřítel, kterého je nejtěžší vidět, když jsi byl ve slávě. Ti, kteří odmítnou obléknout tento plášť, budou velmi trpět z ruky tohoto zrádného nepřítele."
Podíval jsem se na horu a viděl jsem mnoho slavných bojovníků, jak scházejí, aby zaútočili na zbytky nepřátelské hordy. Nikdo z nich neměl plášť pokory a nikdo neviděl nepřítele, který byl připraven napadnout je zezadu. Rozběhl jsem se, abych je zastavil, ale Moudrost mne zadržela. "Nemůžeš to zastavit. Jen vojáci, kteří nosí plášť, mohou rozpoznat tvou autoritu. Pojď se mnou. Je ještě něco, co ti musím ukázat, než budeš moci pomáhat vést velkou bitvu, která přijde."


Základ slávy

Moudrost mne vedla dolů, na nejnižší úroveň, nazvanou "Spasení". "Myslíš si, že je to nejnižší úroveň," prohlásila Moudrost, "ale tohle je základ celé hory. Při jakékoliv cestě je první krok ten nejdůležitější a obvykle nejtěžší. Bez Spasení by nebyla hora."
Byl jsem zděšený, když jsem viděl masakr na této úrovni. Každý voják byl velice těžce zraněný, ale nikdo nebyl mrtvý. Mnozí stěží viseli na okraji. Někteří vypadali, že každou chvíli mohou spadnout, ale nikdo nepadal. Všude byli andělé a pomáhali vojákům s tak velkou radostí, že jsem se zeptal: "Proč jsou tak šťastní?"
"Andělé viděli odvahu, jakou mají tihle vojáci, aby se udrželi. Mnozí nikdy nezašli dále, ale přesto se nikdo nevzdal. Brzy budou uzdraveni a pak uvidí slávu zbytku hory a začnou stoupat. Tihle budou velcí bojovníci v bitvě, která přijde."
"Ale nebylo by pro ně lepší, kdyby šli na horu s námi ostatními?" namítl jsem, když jsem viděl, v jakém jsou stavu.
"Bylo by to lepší pro ně, ale ne pro tebe. Když zůstali tady, bylo pro tebe jednodušší stoupat, protože na ně směřoval největší nepřátelský útok. Jen málo z těch, kteří byli na vyšších úrovních, vycházelo, aby pomohli dalším se dostat na horu, ale tihle to dělali. I když se sami sotva drželi, natahovali se, aby ostatní přitáhli nahoru. Ve skutečnosti se mnoho mocných bojovníků dostalo na horu právě pomocí těchto věrných. Tohle nejsou menší hrdinové než ti, kteří byli na vrcholu. Přinášeli do nebe velkou radost, protože stále vedli další ke spasení. Proto chtěli všichni andělé v nebi přijít, aby jim sloužili, ale jen těm nejvýznamnějším to bylo dovoleno."
Znovu jsem se velice zastyděl, jaký postoj jsem měl k těmto velkým svatým. Mnozí z nás jsme jimi pohrdali, když jsme stoupali na vyšší úrovně. Během bitvy udělali mnoho chyb, ale také projevovali více pastýřského srdce, než my ostatní. Pán by opustil devadesát devět, aby šel hledat jednu ztracenou. Stáli na místě, odkud mohli stále dosahovat ztracené, a za to draze platili. Chtěl jsem jim také pomáhat, ale nevěděl jsem, kde začít.
Moudrost řekla: "Je správné, že jim chceš pomáhat, ale více jim pomůžeš, když budeš dělat to, k čemu jsi povolaný. Oni budou brzy uzdraveni a budou rychle stoupat na horu. Připojí se k tobě v bitvě. To jsou ti neohrožení, kteří nikdy neutečou před nepřítelem."


Moc pýchy

Přemýšlel jsem o tom, že sestupování z hory mne naučilo tolik, jako stoupání nahoru, když mou pozornost upoutal řev z bitevního pole. Teď tam byly tisíce mocných bojovníků, kteří šli zaútočit na zbytky nepřátelské hordy. Nepřítel se rozutekl všemi směry, kromě jednoho praporu - Pýchy. Úplně nezpozorován kráčel těsně za bojovníky a chystal se vypustit spršku šípů. Pak jsem si všiml, že tito mocní bojovníci neměli zezadu žádnou zbroj. Byli úplně odkrytí a vystaveni všemu, co je mohlo zasáhnout.
Moudrost pak poznamenala: "Vyučoval jsi, že zezadu není zbroj. To znamená, že budeš zranitelný, když se obrátíš zády k nepříteli. Ale nikdy jsi neviděl, jak se staneš zranitelným, jestli postupuješ dopředu v pýše."
Mohl jsem pouze přikývnout. Bylo pozdě cokoliv udělat. Nemohl jsem unést ten pohled, ale Moudrost řekla, že musím. Ohromeně jsem viděl, že když šípy pýchy zasáhly bojovníky, ani si toho nevšimli. Ale nepřítel pokračoval ve střílení. Bojovníci krváceli a rychle slábli, ale neuvědomovali si to. Brzy byli příliš slabí, než aby unesli své meče a štíty. Vyhlásili, že už je nepotřebují, a odložili je. Pak začali svlékat všechnu svou zbroj, že už ji také nepotřebují.
Pak se objevila další nepřátelská divize a rychle se přibližovala. Jmenovala se Velké oklamání. Vystřelili velké množství šípů, které všechny zasáhly cíl. Pak jsem uviděl, jak jen několik démonů oklamání odvádí tuto kdysi velkou armádu nádherných bojovníků. Zavedli je do různých zajateckých táborů pojmenovaných podle různých nauk démonů. Byl jsem v úžasu, jak tahle velká armáda spravedlivých byla úplně zničena a oni si stále ještě vůbec neuvědomili, co se jim stalo. "Jak mohou být ti, kteří byli tak silní, kteří prošli celou cestu až na vrchol hory, ti, kteří viděli Pána, tak zranitelní?" vyhrkl jsem.
"Ze všech nepřátel je nejtěžší uvidět Pýchu a ona se vždycky plíží za tebou," naříkala Moudrost. "Určitým způsobem jsou ti, kteří se dostali nejvýše, v největším nebezpečí, že spadnou. Vždycky si musíš pamatovat, že v tomto životě můžeš kdykoliv spadnout z kterékoliv úrovně. Dávej pozor ty, který stojíš, abys nepadl. Když si myslíš, že je nejmenší nebezpečí, že padneš, je ve skutečnosti největší. Většina lidí padla hned po velkém vítězství."