Dorothy Dayová poznamenává: "Samotné útoky namířené proti církvi mi dokazovaly její božství. Jen božská instituce mohla přežít Jidášovu zradu, Petrovo zapření, hříchy mnoha lidí, kteří vyznávali její víru a kteří se měli starat o její chudé". A v jiné pasáži textu uvádí: "Vždycky jsem si myslela, že lidské slabosti, hříchy a nevědomost lidí na vysokých postech v průběhu dějin jen dokazují, že církev musí být božská, aby obstála. Neobviňovala bych církev z toho, co jsem považovala za chyby církevních představitelů".

Dorothy Dayová nás zde učí, že Bůh není pro člověka pouhým nástrojem útěchy nebo odcizení v hořkosti jeho dnů, ale naopak v hojnosti naplňuje naši touhu po radosti a naplnění. Bůh touží po neklidných srdcích, nikoli po měšťáckých duších, které se spokojí s tím, co existuje. A Bůh muži a ženě všech dob nic nebere, jen stonásobně dává! Ježíš nepřišel hlásat, že Boží dobrota je náhražkou lidského bytí, dal nám naopak oheň božské lásky, který přivádí k naplnění vše krásné, pravdivé a spravedlivé, co přebývá v srdci každého člověka. Četba těchto stránek Dorothy Dayové a sledování jejího náboženského itineráře se stává dobrodružstvím, které je dobré pro srdce a které nás může mnohému naučit, abychom si v sobě uchovali pravý obraz Boha.

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2023-08/papez-dorothy-day-a-krasa-viry-ktera-nachazi-boha-v-lasce-k-ch.html