Moudrost je mým průvodcem
Když jsem otevřel oči, Moudrost mne stále držela za ramena. "Já jsem první dar, který ti byl dán pro tvou práci," řekla. "Ukážu ti cestu a budu tě na ní držet, ale pouze láska ti pomůže, abys zůstal věrný. Největší moudrost je milovat Pána."
Pak mne Moudrost pustila a vykročila směrem k bráně. Váhavě jsem ji následoval. Vzpomínal jsem si na radostnou náladu bitvy a na stoupání na horu a to mne popohánělo, ale bylo to nesrovnatelné s Pánovou přítomností a s uctíváním, které jsem právě prožil. Tohle opustit bylo tou největší obětí, jakou jsem kdy udělal. Pak jsem si vzpomněl, jak je všechno ve mně, a byl jsem ohromený, jak rychle jsem na to mohl zapomenout. Začal jsem děkovat za tu velkou bitvu, která ve mně zuřila, mezi tím, co jsem viděl očima, a tím, co jsem viděl srdcem.
Vykročil jsem rychleji, takže teď jsem šel vedle Moudrosti, a zeptal jsem se: "26 let jsem se modlil, abych byl vytržen do třetího nebe jako Pavel. Je tohle třetí nebe?"
"Tohle je jeho část," odpověděla, "ale je tu mnohem víc."
"Bude mi dovoleno vidět více?" zeptal jsem se.
"Uvidíš mnohem více. Něco víc ti ukážu teď," řekla.
Začal jsem přemýšlet o knize Zjevení. Zeptal jsem se: "Bylo Janovo zjevení částí třetího nebe?"
"Část Janova zjevení byla ze třetího nebe, ale většina byla ze druhého. První nebe bylo před pádem člověka. Druhé nebe je duchovní království během vlády zla na zemi. Třetí nebe je, když láska a vláda Otce znovu zvítězí na zemi skrze tvého Krále."
"Jaké bylo první nebe?" Vyptával jsem se, ale zvláštně jsem ucítil chladivé mrazení.
"Moudrost je teď se tímhle nezabývat," moje průvodkyně odpovídala s největší vážností, i když jí moje otázka zřejmě otřásla. "Moudrost je hledat poznání o třetím nebi. Je toho mnohem více, než můžeš poznat v tomto životě, a je to třetí nebe, Království, o čem v tomto životě nejvíce kážeš. V budoucím věku se dozvíš o prvním nebi, ale znát to teď by pro tebe nebylo užitečné."
Rozhodl jsem se zapamatovat si chlad, který jsem před chvíli cítil a Moudrost pokývala hlavou, aby mi potvrdila toto rozhodnutí. "Ty jsi tak skvělý průvodce," musel jsem říci, protože mě celého zaplavovalo ocenění pro tohoto anděla. "Ty mě skutečně udržíš na správné cestě."
"To rozhodně udělám," odpověděla.
Byl jsem si jistý, že cítím lásku, jak vychází z anděla, lásku, která byla jedinečná, protože jsem ji nikdy necítil z jiných andělů, kteří dávali najevo zájem spíše z povinnosti než z lásky. Moudrost odpověděla na moje myšlenky, jako kdybych je vyslovil nahlas.
"Moudrost je milovat a nemohla bych být Moudrost, kdybych tě nemilovala. Je také moudrost vidět laskavost a přísnost Boží. Moudrost je milovat Ho a bát se Ho. Všechno ostatní je klamné. To jealší lekce, kterou se musíš naučit." Mluvila se zřejmou vážností.
"Já to znám, mnohokrát jsem o tom učil," odpověděl jsem a poprvé jsem si pomyslel, že mne Moudrost zas až tak nezná.
"Jsem tvým průvodcem už dlouho a znám tvé učení. Ale ty se teď budeš učit, co něco z tvého učení znamená. Jak jsi mnohokrát říkal: Není to víra ve vaší mysli, ale víra ve vašem srdci, která přináší spravedlnost."
Omluvil jsem se a cítil jsem se zahanbený, že jsem vůbec pochyboval o Moudrosti. Laskavě přijala mou omluvu. Pak jsem si uvědomil, že jsem o ní pochyboval a provokoval ji ve většině svého života, často ke své škodě.

Druhá polovina lásky
"Je čas chválit Pána," pokračovala Moudrost, "a je čas ho ctít s největší bázní a respektem. Tak jako je čas sít a čas žnout a je moudrost znát čas pro obojí. Opravdová moudrost zná Boží časy. Vzala jsem tě sem, protože byl čas uctívat Pána ve slávě Jeho lásky. Teď půjdeme na jiné místo, protože je čas ho uctívat v bázni Jeho soudu. Dokud nebudeš znát obojí, můžeme být rozděleni."
"Chceš říct, že kdybych zůstal tady, v uctívání, mohl bych tě ztratit?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Ano. Vždycky bych tě mohla navštívit, kdybych chtěla, ale naše cesty by se zřídka setkaly. Je těžké opustit tuto slávu a pokoj, ale tohle není úplné zjevení Krále. On je obojí - Lev z Judy a Beránek. Pro duchovní děti je Beránek. Pro dospělejší Lev z Judy. Pro ty opravdu dospělé je Lev i Beránek. Znal jsi to ve své mysli, ale teď to budeš znát ve svém srdci, protože se setkáš s Kristovou soudnou stolicí."

Návrat do bitvy
Než jsme opustili bránu zahrady, zeptal jsem se Moudrosti, jestli bych mohl jen na chvíli sedět a přemýšlet o tom, co jsem prožil. "Ano, můžeš," odpověděla, "ale znám lepší místo, kde bys to mohl udělat."
Následoval jsem Moudrost ven z brány a začali jsme scházet z hory. K mému překvapení bitva stále ještě pokračovala, ale ne už s takovou intenzitou. Stále dopadaly na nižší úrovně šípy odsouzení a urážek, ale většina nepřátelské hordy byla zuřivě napadána velkými bílými orly. Orli lehce vítězili.
Šli jsme dolů, až jsme byli téměř na úpatí. Těsně nad úrovněmi "Spasení" a "Posvěcení" byla úroveň "Vzdávání díků a chvála". Na tuto úroveň jsem si dobře vzpomínal, protože když jsem se na ni pokoušel poprvé vyšplhat, přišel jeden z největších nepřátelských útoků. Když jsme se tam dostali, další stoupání už bylo mnohem jednodušší, a když byl někdo zasažen, jeho zranění bylo velmi rychle uzdraveno.
Okamžitě, když mne nepřítel zaznamenal na této úrovni (nepřítel nemohl vidět Moudrost), snesla se na mne sprška šípů. Pomocí svého štítu jsem je odrazil tak lehce, že nepřítel přestal střílet. Jejich šípů ubývalo a nemohli si dovolit s nimi tak plýtvat.
Vojáci, kteří stále ještě bojovali z této úrovně, se na mne dívali s takovým úžasem a úctou, že jsem se cítil nepříjemně. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že z mé zbroje a štítu září Pánova sláva. Řekl jsem jim, aby bez zastavování šplhali na vrchol hory, že také mohou uvidět Pána. Když se rozhodli, že půjdou, spatřili Moudrost. Padli na zem a začali ji chválit, ale ona jim v tom zabránila a poslala je na jejich cestu.

Věrní
Byl jsem naplněn láskou k těmto vojákům, mnozí z nich byly ženy a děti. Měli v nepořádku zbroj, byli pokryti krví, ale nevzdali to. Byli radostní a odvážní. Řekl jsem jim, že si zaslouží mnohem více úcty než já, protože nesli největší břemeno bitvy a udrželi své pozice. Zdálo se, že mi nevěří, ale oceňovali, že jsem to řekl. Ale já jsem opravdu cítil, že je to pravda.
Na každé terase hory musel někdo být, jinak mohli přiletět supi a zanečistit ji svými zvratky a výkaly, takže by se tam nedalo stát. Na většině teras byli vojáci z různých denominací a hnutí, které zdůrazňovaly pravdu té určité úrovně. Byl jsem v rozpacích nad tím, jaký postoj jsem k některým z nich měl. Myslel jsem, že přinejlepším jsou "mimo", ale oni tu věrně stáli a čelili hroznému útoku nepřítele. Kdyby opustili své pozice, pravděpodobně bych nemohl stoupat na horu, jak jsem stoupal.
Některé z úrovní byly položeny tak, že z nich bylo možno vidět velkou část hory nebo bitevního pole, ale některé byly tak izolovány, že vojáci viděli jen svou vlastní pozici a vypadalo to, že vůbec nevědí o dalším průběhu bitvy. Byli tak zranění obviněním a urážkami, že když někdo sestoupil z vyšších úrovní a povzbuzoval je, aby stoupali výš, ani nechtěli. Ale když někteří začali sestupovat z vrcholu hory, odráželi Pánovu slávu, a vojáci poslouchali s velkou radostí a brzy začali sami stoupat s odvahou a odhodláním. Když jsem se na to díval, Moudrost nic moc neříkala, ale vypadala, že ji velmi zajímají moje reakce.