« Back

R. Joyner, Posledna bitka 8.časť

Moudrost pro boj

 

 

"Jak se můžeme chránit, aby na nás takhle nezaútočili?" zeptal jsem se.
"Stůj blízko mne, ptej se Pána před každým větším rozhodnutím, stále měj tento plášť a nepřítel tě nikdy nebude moci oslepit, jako to udělal těmhle."
Podíval jsem se na svůj plášť. Vypadal tak všedně a nevýznamně. Věděl jsem, že v něm vypadám spíš jako bezdomovec než jako bojovník. Moudrost odpověděla, jako kdybych to vyslovil nahlas: "Pán je blíž bezdomovcům než princům. Skutečnou sílu máš jen do té míry, jak chodíš v Boží milosti, a On dává milost pokorným. Žádná nepřátelská zbraň nepronikne pláštěm, protože nic nepřemůže Jeho milost. Dokud nosíš plášť jsi bezpečný před takovým útokem."
Pak jsem se podíval, kolik vojáků ještě zůstalo na hoře. Byl jsem šokován, jak málo. Pak jsem si všiml, že všichni měli plášť pokory. "Jak to?" vyzvídal jsem.
"Když viděli bitvu, které jsi byl právě svědkem, všichni přišli ke mně pro pomoc a já jsem jim dala jejich pláště," odpověděla Moudrost.
"Ale já jsem myslel, že jsi byla celý ten čas se mnou."
"Jsem se všemi, kteří pevně kráčejí v Otcově vůli," řekla Moudrost.
"Ty jsi Pán," vykřikl jsem.
"Ano," odpověděla, "řekla jsem ti, že tě nikdy nezanechám ani neopustím. Jsem se všemi svými bojovníky, jako jsem s tebou. Budu s tebou, kdykoliv budeš chtít naplnit mou vůli a budeš potřebovat moudrost." Pak zmizela.


Hodnost v Království

Opustil jsem velkou skupinu andělů, kteří sloužili zraněným na úrovni "Spasení". Když jsem míjel anděly, poklekli na jedno koleno a dávali mi najevo největší úctu. Nakonec jsem se jednoho z nich zeptal, proč to dělají, když i ten nejmenší je mocnější než já. "Protože máš plášť," odpověděl. "To je nejvyšší postavení v Království."
"Vždyť je to jen obnošený kabát," odporoval jsem.
"Ne!" řekl anděl. "Jsi oblečený v Boží milost. Není větší moc než tato."
"Ale nás jsou tu tisíce, kteří máme stejný plášť. Jak to může představovat postavení?"
"Vy jste hroziví bojovníci, synové a dcery Krále. On nosil stejný plášť, když chodil po zemi. Dokud ho budeš mít na sobě, není moc na nebi ani na zemi, která by před tebou obstála. Každý na nebi i v pekle ho pozná. My jsme Jeho služebníci, ale On ve vás přebývá a vy jste oblečeni v Jeho milost."
Nějak jsem věděl, že kdybych neměl plášť a kdyby moje nádherná zbroj byla odkrytá, postoj andělů a jejich chování ke mně by určitě pozvedlo mou pýchu. Bylo jednoduše nemožné být pyšný nebo arogantní, když měl člověk na sobě tak obnošený, ošuntělý kabát. Moje důvěra v plášť rychle rostla.

Návrat orlů

Pak jsem zahlédl na obzoru velký blížící se bílý mrak. Už jenom když jsem ho viděl, vzrostla ve mně naděje. Celou atmosféru to naplnilo nadějí, jako když sluneční paprsky zaženou temnotu noci. Když se mrak přiblížil, rozpoznal jsem velké bílé orly, kteří vylétli od stromu života. Začali přistávat na horu a sedali si na každou úroveň za skupinami bojovníků.
Opatrně a s bázní jsem se přiblížil k jednomu z orlů, který přistál blízko mě. Jeho přítomnost byla hrozivá. Když se na mne podíval svým pronikavým pohledem, věděl jsem, že bych před ním nemohl nic ukrýt. Jeho pohled byl tak ohnivý a rozhodný, že když jsem se díval do jeho očí, přeběhl mi mráz po zádech. Než jsem se stačil zeptat, odpověděl mi.
"Chceš vědět, kdo jsme. My jsme skrytí proroci, byli jsme zachováni pro tuto hodinu. My jsme oči těch, kterým byla dána mocná nebeská zbroj. Viděli jsme všechno, co dělá Pán, a také všechno, co chystá proti vám nepřítel. Proletěli jsme celou zemi a společně víme všechno, co je třeba vědět pro bitvu."
"Neviděli jste tu bitvu před chvílí?", zeptal jsem se tak rozhněvaně, jak jsem se jenom odvážil. "To jste nemohli pomoci těm bojovníkům, kteří byli zajati?"
"Ano, všechno jsme to viděli a mohli jsme jim pomoci, kdyby to chtěli. Ale oni by naši pomoc odmítli. My můžeme bojovat jen v bitvách, kde velí Otec, a můžeme pomáhat jen těm, kteří v nás věří. Jenom ti, kteří nás přijímají jako ty, kdo jsme, jako proroky, mohou dostat odměnu proroků, nebo mít užitek z naší služby. Ti, co byli napadeni ze zálohy, neměli plášť, jaký nosíš, a bez pláště nemohou rozumět, kdo jsme. Všichni potřebujeme jeden druhého, včetně těch, kteří jsou stále ještě zranění, a také včetně mnohých dalších, které ještě neznáš."

Srdce orla

 

Když jsem mluvil s orlem, začal jsem velice rychle přemýšlet jako on. Po tom krátkém rozhovoru jsem viděl do orlova srdce a znal jsem ho, jako znal on mne. Orel to poznal.
"Máš některé z našich darů," řekl orel. "Ale nejsou moc dobře rozvinuté. Příliš jsi je neužíval. Jsme tu, abychom probudili ty dary v mnohých z vás a naučili vás je používat. V tomto směru musí být naše komunikace jasná. Musí být jasná, jinak bychom měli mnoho zbytečných ztrát, nehledě k tomu, že bychom ztratili hodně velkých příležitostí k vítězství."
"Odkud jste právě přiletěli?" zeptal jsem se.
"Jíme hady," odpověděl orel. "Nepřítel je náš chléb. Naší potravou je činit Otcovu vůli, to znamená ničit ďáblovo dílo. Každý had, kterého jsme snědli, pomáhá rozšířit naše vidění. Každá nepřátelská pevnost, kterou zboříme, nás posílí tak, že pak můžeme letět výše a zůstat ve vzduchu déle. Letíme z hostiny, požírali jsme hady hanby, kteří svazovali mnoho vašich bratrů a sester. Brzy tu budou. Přicházejí s orly, které jsme tam nechali, aby jim ukázali cestu a ochránili je před dalšími nepřátelskými útoky."
Orli si byli velmi jisti sami sebou, ale nebyli domýšliví. Věděli, kdo jsou a k čemu byli povoláni. Také znali nás a budoucnost. Jejich sebedůvěra mne uklidnila, ale ještě více zraněné, kteří stále leželi všude okolo nás. Ti, kteří byli před chvílí tak slabí, že nemohli mluvit, teď seděli a poslouchali můj rozhovor s orlem. Dívali se na něho jako ztracené dítě na rodiče, který je právě našel.


Vítr Ducha

Když se orel díval na zraněné, jeho výraz obličeje se změnil. Místo přísné rozhodnosti, před kterou jsem stál před chvílí, měl teď výraz jako mírný, soucitný starý dědeček. Orel otevřel svá křídla a začal jimi jemně mávat. Zvedl se osvěžující vánek, který ovíval zraněné. Cítil jsem, že s každým závanem roste síla a jasnost mysli. Brzy zranění stáli a chválili Boha s takovou opravdovostí, že mi to vhánělo do očí slzy. Znovu jsem pocítil velkou hanbu, že jsem se díval s takovým despektem na ty, kteří stáli na téhle úrovni. Vypadali tak slabí a hloupí v očích nás, kteří jsme vystupovali na horu, ale oni museli snášet mnohem více než my a zůstali věrní. Bůh je zachoval a oni Ho milovali velikou láskou.
Podíval jsem se na horu: všichni orli jemně mávali svými křídly. Všichni na hoře byli osvěženi vánkem a začali chválit Pána. Zpočátku chvály z jednotlivých úrovní příliš neladily, ale za chvíli všichni zpívali v úplné harmonii. Nikdy jsem na zemi neslyšel nic tak nádherného. Nechtěl jsem, aby to skončilo. Brzy jsem rozpoznal, že je to stejná chvála jako v zahradě, ale teď byla mnohem plnější a bohatší. Poznal jsem, že to bylo proto, že jsme chválili ve skutečné přítomnosti našich nepřátel, v temnotě a zlu, které obklopovaly horu.
Nevěděl jsem, jestli chvála trvala hodiny, dny nebo minuty, ale v jednom okamžiku orli přestali mávat křídly a skončilo to. "Proč jste přestali?" zeptal jsem se orla, se kterým jsem předtím mluvil.
"Protože už jsou zdraví," řekl a ukázal na zraněné, kteří všichni stáli a vypadali, že jsou v bezvadné kondici. "Opravdová chvála může uzdravit každé zranění," dodal.
"Prosím, začněte ještě," žadonil jsem.
"Ještě to budeme dělat mnohokrát, ale není na nás, abychom rozhodovali, kdy. Ten vánek, který jste cítili, byl Duch svatý. On vede nás, ne my Jeho. Uzdravil zraněné a začal přinášet jednotu, která je potřebná pro bitvy, co přijdou. Opravdová chvála také vylévá vzácný olej na Hlavu, Ježíše, pak stéká dolů na celé tělo a činí nás jedno s Ním a s ostatními. Nikdo, kdo je s Ním jedno, nezůstane zraněný nebo nečistý. Jeho krev je čistý život, který vytéká, když se k Němu připojujeme. Když se připojujeme k Němu, připojujeme se také ke zbytku těla a Jeho krev protéká skrze nás všechny. Není to tak, že když je nějaká část tvého těla zraněná, přikryješ ránu, aby krev mohla protékat a přinesla obnovu? Když je zraněná nějaká část Jeho těla, musíme se s ní spojit v jednotě, dokud není plně obnovená. Všichni jsme v Něm jedno."
Euforie z chval stále přetrvávala, takže toto malé vyučování mi připadalo jako nejhlubší, jaké jsem kdy slyšel, i když jsem to znal a sám jsem to učil. Když Duch svatý vane, každé slovo se zdá být slavné, bez ohledu na to, jak je jednoduché. Také mne naplňovalo takovou láskou, že jsem měl chuť každého obejmout, včetně přísného starého orla. Pak jsem si náhle vzpomněl na mocné bojovníky, kteří byli zajati. Orel to vycítil, ale nic neříkal. Stále se na mne pozorně díval. Nakonec jsem promluvil nahlas: "Můžeme znovu získat ty, kteří už byli ztraceni?"

Zraněné srdce Krále

 

"Ano, je správné, že tohle cítíš," řekl orel. "Nejsme úplní a naše chvála není úplná, dokud celé tělo není obnoveno. I v té nejslavnější chvále, i v nejopravdovější přítomnosti Krále budeme pociťovat tuto prázdnotu, dokud nebudeme jedno, protože náš Král to také cítí. Všichni se trápíme pro naše zajaté bratry, ale ještě více pro srdce Krále. Jako když miluješ všechny své děti, ale trápíš se pro jedno, které je nemocné nebo zraněné, On také miluje všechny své děti, ale zranění nebo zajatí mají teď více Jeho pozornosti. Pro Něho nesmíme skončit, dokud nebude všechno obnoveno. Dokud jsou někteří zranění, On je zraněný."