Hordy z pekla pochodují
Rick Joyner
Toto je panoramatický sen a vize, kterou jsem přijal na počátku roku 1995. Jsou samozřejmě alegorické, jako většina snů a vizí. Snažil jsem se co nejvěrněji zachytit, co jsem viděl a prožil.


Nepřátelská armáda
Viděl jsem démonickou armádu tak velikou, že se rozprostírala, kam až jsem dohlédl. Byla rozdělena do divizí, každá z nich měla svou vlajku. Nejpřednějšími a nejmocnějšími divizemi byly Pýcha, Samospravedlnost, Váženost, Sobecké ambice a Nespravedlivý soud, ale nejrozsáhlejší ze všech byla Závist. Vůdcem této velké armády byl sám Žalobce bratří. Věděl jsem, že je mnohem víc nepřátelských divizí mimo můj dohled, ale tyto byly předvojem hrozné hordy z pekla, která byla uvolněna proti církvi.
Na zbraních, které měla tato armáda, byla napsána jména: meče se jmenovaly Zastrašování, oštěpy Zrada a šípy měly jména Obviňování, Urážky, Pomluvy a Hledání chyb. Vyzvědači a malé skupiny démonů se jmény jako Odmítnutí, Hořkost, Netrpělivost, Neodpuštění a Žádost byli posláni před touto armádou, aby připravili hlavní útok. Ve svém srdci jsem věděl, že církev nikdy předtím nemusela čelit ničemu, jako je toto.
Hlavním cílem armády bylo způsobit rozdělení. Byla poslána zaútočit na každou úroveň vztahů - na vztahy mezi jednotlivými sbory, mezi shromážděními a jejich pastory, mezi manžely a manželkami, mezi rodiči a dětmi, a dokonce i mezi dětmi navzájem. Vyzvědači byli posláni, aby odhalili trhliny ve sborech, rodinách a jednotlivcích, které by mohly využít odmítnutí, hořkost, žádost atd., tyto trhliny zvětšit a tak je připravit pro divize, které přicházely.
Nejvíce šokující částí vidění bylo to, že tyto hordy nejely na koních, ale na křesťanech! Většinou byli dobře oblečení, úctyhodní a vypadali jako uhlazení a vzdělaní. To byli křesťané, kteří se otevřeli mocem temnoty do té míry, že je nepřítel mohl použít, a oni si mysleli, že si je používá Bůh. Žalobce ví, že rozdělený dům nemůže obstát a tato armáda představovala jeho největší pokus způsobit úplné rozdělení v církvi, aby odpadla od milosti.


Vězňové
Ve stopách prvních divizí šlo velké množství jiných křesťanů, kteří byli vězněmi armády. Všichni byli zranění a hlídali je malí démoni strachu. Vypadalo to, že je tam více vězňů, než démonů v armádě. Bylo udivující, že vězňové měli stále svoje meče a štíty, ale nepoužívali je. Šokovalo mne, jak veliké množství bylo drženo v zajetí tak malým počtem těchto malých démonů strachu. Vězňové je mohli lehce zničit nebo zahnat, jen kdyby použili své zbraně.
Nad vězni bylo černé nebe plné supů, kteří měli jméno Deprese. Přistávali na ramena vězňů a zvraceli na ně. Ty zvratky byly Odsouzení. Když zvratky dopadly na vězně, narovnali se a pochodovali na chvíli trochu víc napřímeni, pak se skrčili, často ještě slabší, než byli předtím. Znovu jsem se divil, proč prostě vězňové nezabijí ty supy svými meči, což mohli lehce udělat.
Občas některý slabý vězeň klopýtl a spadl. Ještě dříve, než dopadl nebo dopadla na zem, ostatní vězňové je začali bodat svými meči a přitom se jim posmívali. Pak zavolali supy, aby začali požírat padlé, často dříve, než byli mrtví.
Jak jsem se díval, uvědomil jsem si, že vězňové si myslí, že zvratky odsouzení jsou pravdy přicházející od Boha. Náhle jsem pochopil, že tito vězňové si vlastně myslí, že pochodují v Boží armádě! Proto nezabili malé démony strachu nebo supy - mysleli si, že to jsou Boží poslové! Temnota z mraků supů způsobila, že bylo pro vězně tak těžké vidět, že přijímají všechno, co se jim stane, jakoby to bylo od Boha.
Jedinou potravou pro vězně byly zvratky supů. Ti, kteří je odmítli jíst, jednoduše slábli, až padli. Ti, kdo je jedli, byli posíleni, ale silou toho zlého. Mohli pak začít zvracet na druhé. Jakmile to někdo začal dělat, démon, který čekal na jízdu, ho dostal, a on nebo ona mohli být povýšeni do předních divizí.
Ještě horší než zvratky supů byl odpudivý sliz, kterým močili a káleli démoni na křesťany, na kterých jeli. Tento sliz byla pýcha, sobecké ambice atd., to byl charakter divize, do které patřili. Jakkoliv se křesťané nyní cítili lépe než předtím v odsouzení, mnohem lehčeji teď věřili, že démoni jsou poslové od Boha, a také věřili, že ten sliz je pomazání Ducha svatého.
Pak ke mně promluvil hlas Páně: "Toto je počátek nepřátelské armády posledních dnů. Satanovo největší oklamání a jeho největší zničující síla je uvolněna, když používá křesťany, aby útočili na jiné křesťany. Od věků používal tuto armádu, ale nikdy nebyl schopen zajmout takové množství, které by užil pro své zlé cíle. Neboj se. Já také mám armádu. Musíš se teď postavit a bojovat, protože před touto válkou se už nelze ukrýt. Musíš bojovat za mé Království, za pravdu a za ty, kteří byli oklamáni."
Nepřátelská armáda mě tak pobouřila a znechutila, že jsem si přál raději zemřít, než žít v takovém světě. Ale slovo od Pána bylo tak povzbuzující, že jsem okamžitě začal volat na křesťanské vězně, kteří byli oklamáni, v domnění, že mne mohou slyšet. Když jsem to udělal, zdálo se, že celá armáda se otočila, aby se na mne podívala, ale já jsem dál křičel. Myslel jsem si, že se křesťané probudí a uvědomí si, co se s nimi stalo, místo toho mnozí z nich začali sahat po svých šípech, aby na mne vystřelili. Další váhali, jakoby nevěděli, co se mnou udělat. V té chvíli jsem si uvědomil, že jsem to udělal unáhleně a že to byla velmi pošetilá chyba...