Bitva začíná
Pak jsem se otočil a viděl jsem Boží armádu, která stála za mnou. Byly tam tisíce vojáků, ale stále jsme byli ve velké menšině. Jen malý počet měl oblečenou plnou zbroj, takže většina byla chráněna jen částečně. Hodně jich už bylo zraněno. Většina z těch, kteří měli plnou zbroj, měli jen velmi malé štíty, věděl jsem, že je nemohou ochránit před prudkým útokem, který měl přijít. Velké množství těchto vojáků byly ženy a děti.
Za armádou byl dav velmi podobný vězňům, kteří následovali nepřátelskou armádu, ale velmi rozdílný v charakteru. Tito vypadali jako velmi šťastní lidé, hráli hry, zpívali písně, oslavovali a potulovali se kolem z jednoho malého tábora do druhého. Připomínalo mi to atmosféru Woodstocku. Chtěl jsem překřičet ten rámus, abych je varoval, že není na tohle čas, že bitva začíná, ale přesto jenom někteří zaslechli můj hlas. Ti mi ukazovali "znak míru" a říkali mi, že nevěří na válku a že Pán nedopustí, aby se jim stalo něco zlého. Pokoušel jsem se jim vysvětlit, že Pán měl důvod, když nám dal svou zbroj, ale oni odpověděli, že se už dostali na místo pokoje a radosti, kde se jim nemůže nic stát. Začal jsem se horlivě modlit k Bohu, aby zvětšil víru (štíty) těch ve zbroji, aby nám pomohl chránit ty, kteří nebyli připraveni na bitvu.
Přišel ke mně posel, podal mi trubku a řekl, abych rychle zatroubil. Udělal jsem to a ti, kteří měli oblečenou alespoň část zbroje, okamžitě zareagovali a náhle zbystřili pozornost. Bylo jim přineseno více zbroje, kterou si hned oblékali. Všiml jsem si, že ti, kteří měli zranění, si na svoje rány neoblékali zbroj, ale dříve, než jsem stačil něco říci, začaly na nás pršet nepřátelské šípy. Všichni, kdo neměli plnou zbroj, byli zraněni. Ti, kdo neměli přikryto své zranění, byli zasaženi opět do stejného místa.
Ti, kteří byli zasaženi šípy urážek, začali ihned urážet ty, kteří nebyli zraněni. Ti, kdo byli zasaženi pomluvami, začali pomlouvat a brzy byla uprostřed našeho tábora vytvořena větší divize. Pak se snesli supové a odnesli zraněné do tábora vězňů. Zranění stále měli meče a mohli lehce srazit supy, ale neudělali to. Ochotně se nechali odnášet, protože byli na nás tak rozzlobení.
Scéna v táboře za naší armádou byla ještě horší. Vypadalo to, že je tam úplný chaos. Tisíce ležely na zemi, byli zranění a sténali. Mnozí z těch, kteří nebyli zranění, seděli na zemi otupení nevírou. Zranění a ti, kteří seděli v nevěře, byli rychle odnešeni supy. Někteří se pokoušeli pomoci zraněným a snažili se nepustit k nim supy, ale zranění rozzlobeně uráželi a odháněli ty, kteří jim chtěli pomoci.
Mnozí, kteří nebyli zranění, začali prostě utíkat ze scény bitvy, jak nejrychleji dovedli. Toto první střetnutí s nepřítelem bylo tak zničující, že jsem byl v pokušení se k nim přidat. Pak se velice rychle někteří z nich začali objevovat v plné zbroji a s velkými štíty. Jejich veselí během oslavování se změnilo v hrozivou odvahu. Začali zaujímat místa těch, kteří padli, a dokonce tvořit nové řady, aby ochránili zadní a boční část. Měli velkou odvahu a byli rozhodnuti stát a bojovat až do smrti. V tom okamžiku přiletěli tři velcí andělé Víra, Naděje a Láska, a postavili se za nás a všechny naše štíty začaly růst.


Vyšší cesta
Měli jsme meče pojmenované Slovo Boží a šípy, na kterých byly napsány biblické pravdy. Chtěli jsme střílet, ale nevěděli jsme jak, abychom nezasáhli křesťany, na kterých jeli démoni. Pak nás napadlo, že jestli budou křesťané zasaženi pravdou, probudí se a začnou bojovat proti svým utlačovatelům. Vystřelil jsem několik šípů. Téměř všechny trefily křesťany. Ale jakmile byli zasaženi pravdou, neprobudili se, ani nepadli zranění - rozzuřili se a démon, který jel na nich, se zvětšil. Všechny nás to šokovalo a začali jsme cítit, že může být nemožné tuto bitvu vyhrát, ale věřili jsme, že s Vírou, Nadějí a Láskou můžeme přinejmenším udržet naše pozice. Pak se objevil jiný anděl, jménem Moudrost, a vedl nás, abychom bojovali z hory, která byla za námi.
Na hoře byly terasy s různými úrovněmi, tak vysoko, kam až jsem dohlédl. S každou úrovní byly terasy užší a bylo těžší se na nich udržet. Úrovně měly jména po biblických pravdách. Nižší úrovně měly jména základních pravd jako Spasení, Posvěcení, Modlitba, Víra, atd., a vyšší úrovně se jmenovaly podle pokročilejších biblických pravd. Čím výše jsme šplhali, tím větší byly naše meče a štíty, a stále méně nepřátelských šípů k nám mohlo dolétnout.